KDYŽ SE ŘEKNE ČESKÝ JAZYK? JAKÉ PRVNÍ SLOVO SE TI VYBAVÍ?

Ani ne tak slovo, jako hláska „ř“. Naučila jsem se jí sama, podařilo se

ALI, JAK SES VŮBEC DOSTALA DO ČESKÉ REPUBLIKY? JAK JSI TU DLOUHO?

Jsem tu už devět let. Když jsem na Ukrajině poznala manžela, byl u nás zrovna na návštěvě a v té době už deset let žil a pracoval právě v Čechách. Vzali jsme se na Ukrajině a já sem pak odešla s ním. Momentálně manžel už 15 let pracuje jako šéftrenér české reprezentace v rádiovém orientačním běhu.

JAKOU PROFESI JSI DĚLALA NA UKRAJINĚ? COS VYSTUDOVALA?

Studovala jsem na vysoké škole ekonomické dva obory. V právnickém managmentu jsem bakalář a magistr v mezinárodní ekonomice. Tři roky jsem pracovala jako manažerka fitness klubu. Po příjezdu do České republiky jsem pracovala v realizačním týmu AROB – Asociace rádiového orientačního běhu a praxí se učila češtinu. Po půl roce tady jsem otěhotněla a nastaly mi jiné starosti a radosti.

JAK SES DOSTALA K PRÁCI ASISTENTKY CIZINCŮ?

Se začátkem války na Ukrajině mě kontaktovala paní Marková z odboru školství v Turnově s nabídkou, zda bych nechtěla při mateřské dovolené pomoci ve Žluté ponorce s adaptační skupinou ukrajinských dětí. Tam mě zkontaktovalo vedení vaší školy, které hledalo asistentku pro cizince. Od září jsem tedy nastoupila v této pozici tady.

CO TĚ NA TÉTO PRÁCI BAVÍ, USPOKOJUJE, CO JE NAOPAK NÁROČNÉ?

Baví mě komunikace s dětmi, je zde příjemný kolektiv. Náročné je pro mě občas, když řešíme některé problémy spojené s pubertou u starších žáků na druhém stupni.

S ČÍM SE DĚTI NEVÍCE POTÝKAJÍ? JAKÝ JE ROZDÍL MEZI PRVNÍM A DRUHÝM STUPNĚM?

Ti mladší už většinou před nástupem do školy uměli psát azbukou, učí se tedy písmenka, latinku, rozvíjíme hlavně slovní zásobu. Je to především o češtině, počítání a čísla jim problémy nedělají.

Na druhém stupni vedle češtiny probíráme různorodé učivo v jednotlivých předmětech, často nerozumí zadání. Tam je to i pro mě náročnější.

KAM SMĚRUJEŠ ŽÁKY VYŠŠÍCH ROČNÍKŮ? VRACÍ SE NA UKRAJINU?

Loni vycházeli první žáci válečných uprchlíků, ale protože ještě neuměli dostatečně česky, šli většinou na učební obory. Letos děvčata z devítky směřují hlavně na zdravotní školu. Zhruba polovina rodin s dětmi se vrací na Ukrajinu, zřejmě do klidnějších oblastí. Nemám moc přehled.

JSI V KONTAKTU S NĚJAKOU UK KOMUNITOU V TADY?

Zprvu po začátku války asi půl roku jsme se scházeli osobně, nyní se už většina dobře adaptovala a máme skupinu pro konzultace na Telegramu, komunikační síti podobné WhatsAppu.

KDE SES TY SAMA SKAMARÁDILA S ČECHY?

Většinu přátel jsem poznala přes manžela nebo na dětském hřišti. Nyní tady mezi kolegyněmi.

JAK SE TĚ VÁLKA NA UKRAJINĚ OSOBNĚ DOTKLA? MÁŠ TAM RODINU? JSTE V KONTAKTU? JAK SE JIM DAŘÍ?

Pocházím z východní Ukrajiny, kde válka začala už v r. 2014, ze Slavjanska. Mám tam tatínka a prarodiče. Bratr, který má malé děti, s rodinou odjel na střední Ukrajinu. Maminka na začátku války onemocněla a do roka zemřela. Tatínek je už v důchodě, ale stará se o své rodiče. Ve Slavjansku se teď přímo neválčí, ale říkají, že tak jednou týdně tam něco přiletí. Půlka města je rozbitá. Naši bydlí v klidnější části. Léto strávili ve sklepě, kde je bezpečněji, ale v zimě by tam zmrzli. Komunikujeme každý den přes Skype.

MÁŠ DĚTI, JAK NA NĚ MLUVÍTE?

Manžel pochází z města 20km od toho mého, dokonce ve Slavjansku studoval, má vysokou školu pedagogickou, obor tělocvik a zdravovědu. Ale seznámili jsme se mnohem později přes kamaráda, který byl můj kolega ve fitness. Doma tedy mluvíme rusky, pocházíme z oblasti, kde je běžné doma mluvit rusky, do Ruska to máme 90 km. I když jsme samozřejmě chodili do ukrajinských škol a ukrajinsky také mluvím a rozumím. Ruština je naší mateřštinou, pozůstek bývalého Sovětského svazu.

Děti mluví i česky. Starší German (česky Heřman) dokonce prý lépe než manžel. Mladší teprve ve svých třech letech ve školce začíná. Má tam navíc dva kamarády Ukrajince, tak doma začal mluvit vedle směsi ruštiny a češtiny i ukrajinsky. Staršího vše zajímá, je zvídavý, učenlivý, mladší Gleb je pohodář.

JAK JAKO RODINA TRÁVÍTE VOLNÝ ČAS?

Hodně jezdíme s manželem na závody. I já jsem se to tady naučila a minimálně jednou ročně závodím. A chodím i s Germanem na klasický orientační běh.

Rádi cestujeme po Čechách, manžel má v létě dost soustředění, i do zahraničí. V zimě jezdíme na běžkách v Jizerských horách, v létě o dovolené pak autem k moři. Loni jsme byli ve Španělsku, najeli jsme 5500 km. Vzhledem k rozloze Ukrajiny pro nás mají vzdálenosti jiný rozměr. Naše Doněcká oblast je velká jako vaše republika.

CO TĚ BAVÍ, JE TVÝM KONÍČKEM?

Chodím na jógu, mám ráda procházky do lesa, ale také moře. Ráda čtu, detektivky i romantiku, česky i e–knihy v ukrajinštině a ruštině.

VÝBORNĚ PEČEŠ, DOPORUČILA BYS NÁM NĚJAKÉ UKRAJINSKÉ JÍDLO, KTERÉ TI TŘEBA U NÁS CHYBÍ?

Raději tedy vařím, než peču. Jednoduchá rychlá jídla. Vaříme často ukrajinský boršč. Stýskalo se mi po zeleném boršči, jehož základem je šťovík, ten jsem tu neviděla, až před rokem ho tu objevili na louce známí z Ukrajiny. Jinak miluju také šašlik, něco jako váš špíz, vepřové maso s cibulí na špejli, ale jde o maso naložené v různých specifických marinádách. Starší syn zbožňuje soljanku, před válkou jsme jezdili na nákupy do Lvova, to máme jen 8 hodin. Na západní Ukrajině výborně vaří, nakupovali jsme tam ukrajinské suroviny. Vždy jsme se na soljanku někde stavili. Já ji nevařím, je to náročné, patří do ní osm druhů masa a klobás, olivy, citron, protlak, brambory, smetana…

CO SIS NAOPAK OBLÍBILA U NÁS?

Chutná mi trdelník a borůvkové kynuté knedlíky. Ty ráda jím, ale nevařím.

KDYBYCHOM JELI JAKO TURISTĚ NA UKRAJINU, KAM BYS NÁS POZVALA? CO BYCHOM NEMĚLI POMINOUT? NA CO SEŠ NA UKRAJINĚ NEJVÍC HRDÁ?

Mám ráda zámky. Určitě bych vás pozvala na zámky Kamenec Podolský a Chotyn . Do Kyjeva do rozsáhlého pravoslavného kláštera Kyjevsko-pečerska lávra a k největšímu jezeru Ukrajiny Svitiaz. A k moři. Do Odesy u Černého moře a k Azovskému moři, to je menší a slanější.

A CO SE NEJVÍCE V ČECHÁCH LÍBÍ TOBĚ?

Určitě příroda. Líbí se mi vaše hory, ty v naší oblasti nemáme. Ze zámků určitě Hluboká nad Vltavou. Ráda tady také jezdím na kole, cyklostezkou téměř po rovině z Hradce Králové na Kuks.

CO SE TI NAOPAK NELÍBÍ?

Nechutnají mi vaše houskové knedlíky, vůbec nerozumím, proč je jíte. Bramborové a ovocné, to beru, ale houskové? Je to jako chleba s omáčkou. Nechápu.

JE PO VELIKONOCÍCH. SLAVILI JSTE JE? JAK?

Kluci, synové chodili s manželem koledovat po známých. To u nás nemáme. Na Ukrajině se vzkříšení bude slavit až tuto neděli, tedy o týden později, ale loni to vyšlo nastejno. Musím si zjistit, proč to tak je. Na Ukrajině ale s pomlázkou nechodíme. Peče se pascha – takové kynuté pečivo, sladký bochánek, barvíme a zdobíme také vajíčka. V neděli jídlo přinášíme do kostela k posvěcení a pak si je odnášíme domů. Doma se rodina sejde a hoduje. Potom chodí po návštěvách, popíjí se a ochutnává se navzájem právě pascha a vyměňují se vajíčka. V pondělí se po všech návštěvách už jen odpočívá. Máme také volno.

PO ČEM SE TI NEVÍC STÝSKÁ?

Po rodině, po příbuzných. Teď nemohou vycestovat muži do šedesáti let. Ti, co mají tři a více dětí mohou. Musí se o ně postarat a to je víc než válčit. Mým největším přáním je, aby už ta válka skončila a mohli jsme se všichni sejít.

A NA CO SE JEŠTĚ TĚŠÍŠ?

Také se těším na léto. Až skončí tyhle jarní alergie. A také na to, že už máme letenky na letní dovolenou.